Časy se mění. Oproti dobám minulým mají naši (slovenští i čeští) železniční modeláři k dispozici širokou nabídku sériových modelů hnacích vozidel domácího původu, tedy výrobků našich lokomotivek provozovaných na našich železnicích. Velmi slušný je sortiment modelů motorových lokomotiv a vozů, existují i modely lokomotiv elektrických. Mezi modely parních lokomotiv je však situace jiná.
Modely našich opravdu domácích řad 375.0 (Roco), 354.1, 354.7, 434.0 (KLEIN Modellbahn), 422.0 (Brawa), 422.0, 434.1 (Kleinbahn) a U 37.0 (Liliput) jsou (resp. byly) nabízeny pouze ve velikosti H0. Za domácí lze považovat i více než čtvrt tisícovky lokomotiv 555.0, dobrou pětinu z nich vyrobila plzeňská Škodovka. Jejich model je dostupný snad ve všech běžných velikostech. Sériové modely jiných řad parních lokomotiv tuzemského původu však v nabídce, pokud vím, nebyly a nejsou.
Zájemci o modely parních lokomotiv ČSD ale mohou
vybírat ze sortimentu modelů předloh zahraničního původu. Některé
výrobce sám nabízí i v provedení ČSD (některá tato provedení však musíme
brát s rezervou), jiné si případný zájemce bude muset do této podoby
upravit. Které to jsou, se pokusí přiblížit tento příspěvek, jenž si
však neklade za cíl být zcela vyčerpávajícím. Prozatím také nebudou
uvedeny lokomotivy úzkorozchodné.
Jeho základem jsou informace uvedené v Encyklopedii železnice – parní
lokomotivy (dále jen Encyklopedie) 1. - 5. díl (1 – 5), na jiné prameny
bude upozorněno v závorkách na závěr příslušných odstavců. V hlavičkách
odstavců budou v závorkách uvedeny příklady výrobců modelů, a to bez
rozlišení velikostí, aktuálnosti jejich nabídky či cenové hladiny.
Některé odstavce jsou kurzívou doplněny o poznatky z provádění konverze.
V dalším textu jsou uvedeny zkratky, zde vysvětlení některých z nich.
ČSPL 1 – 3 Zeithammer K., Česká stavba parních
lokomotiv 1. - 3. díl,
Dampflok-archiv 2 Weisbrod M., Müller H., Petznick W., Dampflok – Archiv
Band 2 Baureihen 41 bis 59,
SŽ jsou v našem případě výhradně Slovenské železnice, tedy státní
železniční správa působící v letech 1939 - 45 na území tzv. Slovenského štátu,
WWI první světová válka,
WWII druhá světová válka.
Předlohy modelů jsem si dovolil rozdělit do těchto
skupin:
A: Řady zavedené v období První republiky
(335.0, 413.0, 415.0, 425.0, 534.1, tendr 418.0)
B: Řady provozované pouze krátce po WWII
(312.85, 411.25, 415.15, 423.15, 427.05, 437.05, 446.05 a 447.05,
488.05, 516.05 a 526.05, 523.15, 534.16, 535.15)
C: Řady zavedené po WWII a rušené ve druhé
polovině 50. let
(335.15, 355.15, 365.55, 377.05, 536.05, 537.05)
D: Řady zavedené po WWII a rušené v 60. a 70.
letech
(365.4, 431.0, 455.2, 456.1, 555.1)
E: Doplnění (s možným
zklamáním)
(M 273.1, 354.4)
Takže: Vzhůru níže!
S výjimkou řady 335.0 a dvou strojů 425.0 byly tyto řady v evidenci ČSD až do přelomu 60. a 70. let, z tohoto pohledu jde o skupinu nejzajímavější.
Některé tyto lokomotivy byly v provozu na našich tratích v rámci přeprav německých armád v době WWI a po vzniku Československa zadrženy, jiné byly zakoupeny z kořisti vítězných mocností po WWI pro doplnění prořídlého lokomotivního parku na Slovensku. Do roku 1925 označeny řadou 860 ČSD. Standardně byly spojovány s tendry typu pr 3T 12. Některé z nich předány po roce 1938 k MÁV, kde jezdily ještě i po roce 1945. U SŽ poslední zrušeny v roce 1944. Lokomotivy 335.007 – 10 byly vzhledově i rozměrově odlišné, původní G 5.2. ( ČSPL 1, Dampflok-archiv 2).
G 5.4 KPEV H0 Brawa
Také stroje tohoto typu jezdily u nás v čelech
vojenských vlaků již během WWI. Některé z nich po r. 1918 převzaly ČSD a
doplnily nákupem dalších na 32 kusů označených do r. 1925 řadou 173.9
ČSD. Jednoduché, spolehlivé, a proto oblíbené stroje byly vyráběny do r.
1909. Měly tendry typu pr 3T 12. V době WWI, v letech 1916-17 byla
jejich výroba pro výše uvedené vlastnosti obnovena. Tyto válečné stroje
se (bohužel) vzhledově lišily. Měly po dvou písečnících na kotli (před a
za parním dómem), dostupné fotografie prozrazují klenutější střechu
budky, a z výroby byly spojovány s modernějšími tendry pr 3T 16,5. U ČSD
byla válečného provedení rovná polovina z celkového počtu těchto
lokomotiv. Čísla (opět bohužel) přidělena na přeskáčku, viz Encyklopedie
4. V letech 1939 – 45 byly rozděleny mezi ČMD, SŽ a MÁV, některé se po
WWII nevrátily. Dalších 6 lokomotiv tohoto typu přišlo k ČSD po WWII (ex
55.0 - 6 DR), finální označení 413.096 – 0101. Poslední zrušená 413.073
(válečná, roku výroby 1916) v r. 1968, z těch „správných“ pak 413.086 v
r. 1965.
PIKO nabízí své modely pouze ve verzi, kde je jediný písečník
umístěn na kotli za parním dómem, dostupné fotografie však (zatím ?) u
lokomotiv ČSD toto řešení nezobrazují, pro případnou konverzi tedy lépe
vyhoví model firmy Brawa s opačným uspořádáním uvedených prvků.
Stroje 413.001 – 63 byly původní G 7.2 KPEV (Dm2s), a ty se, pokud vím,
prozatím nestaly předlohou sériově vyráběného modelu. (ČSPL 1, Dampflok-archiv
2).
413.0 H0 Piko
(hobby)
413.0 TT Piko
413.0 H0 Brawa
H0 Piko hobby, model vylepšený pomocí sady kovových dílů
(H0 manufaktur)
Také tyto lokomotivy běhaly po našich tratích už před vznikem Československa, jiné se k nám dostaly v rámci hlučínského přídělu. Jejich označení do r. 1925 není uváděno. 12 strojů se uplatnilo v těžkém posunu na severu Čech. V letech 1938 – 45 byly u DR, a označeny jako 92.1101 – 1112, na rozdíl od kmenových lokomotiv DR, které měly řadu 92.5 – 10. Vrátily se všechny, 415.006 však záhy zrušena. Některé stroje později posunovaly i v Praze. Poslední zrušenou byla 415.001, a to v roce 1968.
Z kmenových strojů DR zůstal po r. 1945 jeden u ČSD krátce jako 415.1500. Odevzdán do SSSR. (ČSPL 1, Modelář 4/1974, Schröpfer H., Bufe S., Losos L., Železnice v Sudetech).
415.0 H0 Trix
415.0 H0 Kleinmodellbahn
Stroje byly zakoupeny z kořisti armády USA po 1. svět. válce. Do roku 1925 nesly označení 273.10 a 15 ČSD. Doma byly na jihu Slovenska, kde po r. 1938 připadly MÁV a zpět se již nevrátily. PIKO svého času vyrábělo tento model v mutaci ČSD jako 427.0500. O něm viz dále.
Ostatní 425.0 ČSD byly původními G 8 KPEV. Ani tato řada se zřejmě doposud nestala předlohou pro sériový model. (Svět železnice 24/2007).
G8.1 H0 Piko (DDR)
Také tyto stroje zakoupeny jako použité. Do r. 1925 řada 82 ČSD. Na kotli měly zpravidla po jednom parním dómu a písečníku, střecha budky byla bez větracích klapek. V letech 1938 – 45 bylo všech 22 lokomotiv u SŽ, poslední zrušena 534.111 v r. 1970. Jiné lokomotivy tohoto typu byly ve stavu ČSD krátce po 2. svět. válce jako 535.15 (57.10 – 35 DR) a 534.16 (050 CFR), záhy však předávány do SSSR nebo původním (nástupnickým) železničním správám. (Železnice 6/1994, Svět železnice 24/2007, Kratochvíl M., Nákladní lokomotivy II).
G10 H0 Roco
Model tendru odpovídající této řadě náleží modelu lokomotivy SBB ř. C 5/6 (1'Ep4s) uvedené firmy. Zatímco lokomotiva tohoto typu u ČSD nejezdila, její tendr můžeme označit řadou 418.0 a použít k modelu lokomotivy 436.0, který si však musíme postavit sami. 10 těchto strojů bylo prvním novým typem lokomotiv dodaným pro ČSD, a to v roce 1919. Současně šlo o jediný typ parní lokomotivy dodaný našim státním drahám přímo ze Švýcarska. Do roku 1925 nesly označení 570.711 -720. Po dobu WWII byly všechny u SŽ. Poslední zrušená 436.008 dne 29. ledna výnosem 7913/68.
Tendr 418.0 sice uvedenému modelu odpovídá, v některých detailech se ale ne zcela shoduje. ČSD měly u svých tendrů loukoťová kola, u modelu jsou plná. Skříň pod vodojemem na levé straně modelu (masivní součást kovového odlitku rámu podvozku) není u ČSD doložena. Poslední řada (resp. sloupec) nýtů na boční stěně skříně tendru má u tendru 418.0 zřejmě jinou polohu. Tendr C 5/6 je řešen jako hnací, má ale jen dvě poháněné nápravy, motorem z tendru jsou totiž poháněny i spřažené nápravy lokomotivy.
(ČSPL 1, Kratochvíl M., Nákladní lokomotivy I., Svět železnice 24/2007, Moravia 28/1994).
SBB C5/6 H0 Roco
B: Řady provozované pouze krátce
po WWII
Vzhledem k velmi krátké době nasazení těchto strojů u ČSD byl jejich
provozní význam minimální. U mnohých lokomotiv chybí údaje o rušení, což
může (samozřejmě mimo jiné) také znamenat, že dotyčný stroj byl třeba i
někde na odstavné koleji popsán číslem dle Kryšpínova systému, nakonec
ale opraven nebyl, a nebylo tedy později ani co rušit. Na druhou stranu
však obsahuje Encyklopedie i zajímavý seznam strojů, které přeznačeny
nebyly, a přesto jimi ČSD disponovaly poměrně dlouho…
Společným znakem této a následující skupiny předloh je inventární číslo
500 a vyšší, které určuje, že jde o provizorní (kořistní) označení, a v
některých případech je dokonce jedinou pojistkou proti duplicitnímu
označení k jiným řadám (např. 365.55 k 365.5).
Jeden z mála sériových modelů lokomotivy s Allan-Trickovým rozvodem. JATT svého času nabízel své modely s nízko, nebo s vysoko uloženým kotlem. Těžko říci, které verzi odpovídala lokomotiva ČSD předaná již roku 1947 do Polska. Stroj stejného typu z vlečky cukrovaru v Trnavě odpovídá verzi první. (Svět železnice 5/2003)
89 DR H0 Fleischmann
ČSD 312.8500 TT Tillig
Ze čtyř přeznačených lokomotiv dvě vráceny do Západní zóny v roce 1947, třetí vykazována tamtéž v roce 1952. Poslední (501) sice u ČSD zrušena až v r. 1956, ale dle 2. dílu Encyklopedie: „První dvě se v provozu neudržely dlouho, třetí 411.2502 posunovala v Českých Budějovicích až do roku 1947…“
98.8 DR H0 Fleischmann
viz. výše.
Stroje stejného typu, jako ČSD 413.0, viz 413.096 – 0101 (výše).
Obě lokomotivy předány k PKP v roce 1947, čímž tato řada u ČSD zanikla. Stroje konstrukčně shodné s ČSD 425.010 a 15, viz výše.
ČSD 427.0500 H0 Piko (DDR)
55 DRB H0 Fleischmann
Poslední zrušený 437.0550 údajně až v roce 1956, tendr typu pr 3T 20, ale řada ČSD neuvedena (snad 620.08?), údaje o rušení ostatních strojů chybí a jejich přečíslovací relace nejsou známy. (Dampflok-archiv 2).
Řady zavedeny roku 1946, u obou lok. chybí údaje o rušení, druhý ze strojů předán SŽD.
Jde o jeden z několika typů polských parních lokomotiv, které se na konci WWII objevily na naších kolejích. Mezi všemi kořistními lokomotivami tyto rychlíkové stroje vynikají svým impozantním zjevem. Výroba těchto lokomotiv po záboru Polska v roce 1939 dokonce pokračovala i pro DR, ačkoli ty v té době jinak objednávaly pouze tzv. jednotné lokomotivy německé konstrukce. Z doby provozu u ČSD existují i fotografie, některé jsou publikovány v uvedené literatuře. Autor tohoto příspěvku měl možnost setkat se s jednou Pt 31 (muzeum Javorzyna Slaska) a její zajímavostí, totiž podélně vrtanými hřídeli náprav. Průhled tímto prvkem z jedné strany lokomotivy na druhou je zážitkem skutečně nevšedním. Nevím ale, zda to tak má i Brawa u modelu… (ČSPL 3).
ČSD 516.0500 a 526.0500 eex X HT K.Sachs.St.EB.,
ex 94.20-21 DR (Beckmann, PIKO), Ep2t
Obě řady zavedeny v roce 1946, první zaniká r.1952 (viz však Svět
železnice 2/2005 a ČSPL 3), u druhé údaj chybí.
Novinkový katalog Brawa z r. 2008 uvádí po válce jednu lokomotivu na území ČSR. Naše Encyklopedie zná tyto lokomotivy dvě. Obě předány do Západní zóny 20. září 1948. V Encyklopedii 3 je reprodukován vzácný snímek lok. 523.1500 v ,,kamufláži“ ČSD.
Stroje konstrukčně shodné s řadou G10 KPEV, a tedy s naší 534.1 (viz výše). Na fotografii z první poloviny 20. let reprodukované v knize Železnice v Sudetech je zachycen vzhled jedné z těchto lokomotiv při přepravě od výrobce k odběrateli. Všechny 534.16 byly do Rumunska vráceny v r.1952.
Ano, též viz. 534.1. Trojice takto označených strojů byla záhy předána (rovným dílem) do Východní zóny, do SSSR a do Západní zóny.
C: Řady zavedené po WWII a
rušené ve 2. polovině 50. let.
Z údajů v Encyklopedii sice vyplývá, že byly rušeny v uvedeném období,
otázkou ale zůstává, jak dlouho byly nasazovány. „Některé lokomotivy
byly po odstavení z provozu zrušeny během několika dní, jiné čekaly na
zrušení roky.“ (J. Koutný). V předpisu ČSD ,,Doplněk D12“ z roku 1954
tyto řady uvedeny nejsou…
ČSD 335.15 eex T9.3 KPEV, ex 91.3-18 DR (Hruska,
Fleischmann, Liliput, JATT…) 1'Cm2t
Ze dvaceti strojů označených Kryšpínovým systémem byla průběžně většina
předána do SSSR, další do Polska a Německa. Řada zanikla v roce 1956
zrušením stroje 335.1506.
Encyklopedie sice uvádí bavorský původ, podle označení zemské dráhy, označení DR i podle výrobce však jde evidentně o saské stroje. Řada 355.15 není uvedena v Atlasech ani v předchozích dílech Encyklopedie. Stroj 355.1501 zrušen snad v roce 1956, u druhého údaj neznámý.
Přeznačeno celkem 9 strojů, u některých chybí údaj o rušení. Poslední zrušena 365.5507 snad r. 1958, ale 365.5501 v r. 1953 přeznačena na 365.601, o dva roky později prodána VÚD a zde zrušena v r. 1959. (Magazín modelové železnice 3/1996).
Přeznačeno 20 strojů, u ČSD s různými osudy. Údaje o rušení jsou zde doloženy i daty a čísly příslušných výnosů. Kromě čtyř stojů vrácených sousedním železničním správám byly ostatní přeznačené rušeny až v 50. letech (poslední tři r. 1957), s výjimkou 377.0519, která od r. 1958 sloužila VÚD při zkouškách nových lokomotiv a byla zrušena až v r. 1963. (ČSPL 3).
11 strojů přeznačeno r. 1946, pravděpodobně s tendry typu pr 3T 20. Rušení doloženo u prvních dvou (výnosem 35019/56). Zajímavé je, že nepřeznačená 58.1615 byla u ČSD zrušena až 25. 5. 1961. Otázkou však je, jak mnoho (a zdali vůbec) zasáhla do provozu. (Dampflok-archiv 2).
Z třinácti přeznačených lokomotiv zrušeny poslední tři (500, 508 a 509) v roce 1957. Vzácná, byť nekvalitní fotografie lok. 537.0509 je reprodukována v Encyklopedii 5.
maloserie pro DSmodel
D: Řady zavedené od r. 1945 a
rušené v 60. a 70. letech.
Také mnohé tyto stroje byly nejdříve u ČSD označeny provizorním
způsobem, který však nadále pominu (podchyceno v Encyklopedii 4 a 5),
neboť definitivní označení těchto lokomotiv je pro nás modeláře
nepoměrně zajímavější. S výjimkou lok. 431.0 a 456.1 jde o tzv. jednotné
lokomotivy DR.
ČSD 365.4 ex 64.0-5 DR (Roco, Gützold, Fleischmann)
1'C'1p2t
53 přeznačených strojů bylo svého času významným přínosem pro naše
dráhy. Z literatury vyplývá, že pro jisté lokality sítě ČSD byly svého
času charakteristické. Dobře se uplatnily v osobní dopravě na krátkých
ramenech. Poslední zrušená 365.438, a to 19.02.1964 (výnosem 7220/64).
V době WWII si SŽ doplnily lokomotivní park celkem 25 lokomotivami řady 431.0 vyrobenými ve Floridsdorfu. Byly to lehké tendrovky pro místní dráhy, jejich konstrukce vycházela z řady 378 BBÖ. Dalších 6 lokomotiv právě této řady pak po válce zůstalo u ČSD a nakonec obdrželo uvedené označení. Původem slovenské stroje se od těch původně rakouských vzhledově liší, zejména nástavbou na kotli a kotoučovými koly poháněných náprav. Pouze mezi původem rakouskými stroji tak můžeme hledat ty, které se svým vzhledem shodují s modely uvedených firem. Součástí historie (resp. současnosti) našich železnic je lokomotiva označená 431.032. I tento stroj je původní 378 BBÖ.
Definitivně přeznačeno 26 strojů. Řada u ČSD sice zanikla strojem 455.209 již v roce 1957, většina ostatních však prodána NHKG Ostrava i dalším provozovatelům v ČSR, a zde v provozu i v 60. letech.
(Gützold) DDR
Nejpočetnější ze tří řad „zámořských“ parních lokomotiv v historii ČSD.
Mnohé evropské železniční správy využily po skončení WWII možnosti doplnit si svůj válečnými událostmi prořídlý lokomotivní park relativně novými válečnými lokomotivami USATC, které se po skončení WWII staly pro původního majitele zbytným materiálem. Šlo o stroje třídy S 160 vyráběné od roku 1942 v amerických lokomotivkách a dopravované před invazí v lodních konvojích na britské ostrovy, proto musely vyhovovat zdejšímu výrazně omezujícímu průjezdnému profilu. Od léta 1944 pak byly přes oceán dopravovány přímo na evropský kontinent.
Také naše ministerstvo dopravy od USATC pronajalo a později odkoupilo pro ČSD 20 těchto lokomotiv, dalších 60 bylo opatřeno prostřednictvím organizace UNRRA. První lokomotivy k nám přišly z Belgie na konci roku 1945. K fyzickému přeznačení na řadu 456.1 došlo v roce 1946, majetkem ČSD se ale staly až v březnu 1947.
Následně pak probíhaly úpravy těchto strojů, některé i vzhledově výrazné, a tedy pro nás podstatné. Upravena byla elegantní, ale nízká budka. Její výrazně klenutá střecha byla nahrazena střechou méně klenutou (asi jako u řady 414.0) a boční stěny zvýšeny při zachování celkové výšky budky, boční okna přitom posunuta výše tak, aby umožnila pohodlný výhled i stojícímu personálu. Pouze u 456.104 a 108 je fotografiemi doloženo zvýšení celé budky i s klenutou střechou. Ke vstupu do budky sloužily původně žebříčky, ty byly nahrazovány stupačkami a doplňována chybějící dvířka. Další podstatnou úpravou bylo přemístění kompresoru z čela dýmnice na ochoz, to pak umožnilo rekonstrukci dýmničních dveří prováděnou několika způsoby. Probíhala i rekonstrukce tendrů řady 924.1 na řadu 726.0, ta však nebyla provedena u všech strojů. Další úpravy viz literatura.
První dvě lokomotivy byly zrušeny v roce 1956, tímto rokem také skončilo nasazení této řady v Čechách, nadále byly v provozu pouze v obvodu pozdější Střední a Východní dráhy. Hromadné vyřazování začalo rokem 1965, v říjnu 1972 zrušeny poslední 456.159 a 173.
Model dodávaný výrobcem svou podobou odpovídá stavu lokomotivy bezprostředně po přesunu z Belgie.
(ČSPL 3, Svět železnice 69 a 70/2019, 73/2020, Železnice 1/93, 6/95, zajímavý text i fotografie, výkresy z tohoto zdroje však nebrat, ale od téhož autora použít Kratochvíl M., Nákladní lokomotivy I).
dlouho jediná možnost, jak získat model této lokomotivy
ze stavebnice ModelLoco
ČSD přeznačily trvale pouze 28 strojů (včetně tří škodovek) této jinak velmi početné řady, z toho v letech 1959 a 1960 odprodaly 20 strojů do Bulharska, mezi nimi i dva stroje přechodného válečného provedení (ÜK). Zbývajících 8 strojů bylo pak k vidění dílem na jihu Čech, dílem na severu Moravy. Poslední dvě (555.108 a 24) zrušeny v roce 1971. (Magazín modelové železnice 7 a 8/1994, Kratochvíl M., Nákladní lokomotivy V., Klimeš V., Mám páru rád).
E: Doplnění (s možným zklamáním).
ČSD
M 273.1 není DT 1 BBÖ (71.5 DR,
3071 ÖBB) 1´B1´p2t
Hnací vozidla řady M 273.1 stavěla lokomotivka ve Floridsdorfu pro SŽ v
letech 1940 – 41 v celkvém počtu 6 kusů. Jako vzor konstrukce posloužila
sce řada DT 1 BBÖ stavěná tamtéž v letech 1935 a 1937 (10 + 10 kusů),
slovenské stroje se ale od rakouských dost podstatně lišily. Měly o 250
mm výše uložený kotel, na kotli zcela jinou nástavbu, mnohem vyšší uhlák
(podle jeho vzoru byly později upraveny i DT 1), a tomu odpovídající
vyšší aerodynamicky tvarovanou střechu služebního oddílu. Také partie
pod ochozem a budkou byla řešena vzhledově zcela jinak (a mnohem lépe).
Celkovou eleganci pak podtrhoval barevný nátěr, jehož základem byla
zelená s černým pojezdem a červenými doplňky. Slovenské stroje výrazně
předčily své rakouské vzory i svými provozními vlastnostmi, pro nás
modeláře je však tento údaj méně podstatný.
Skutečné M 273.1 dojezdily v pravidelném provozu u ČSD již v letech 1949
– 50, zrušeny byly v roce 1954, zřejmě v souvislosti s direktivním
rušením málo početných řad parních lokomotiv, a také se zaváděním nových
motorových vozů se spalovacím motorem. Předtím sloužily u na posunu,
ačkoli pro tuto činnost se hodily snad jen dobrým výhledem ze stanoviště
strojvedoucího.
Pro získání modelu M 273.1 snad lze použít pojezd DT 1 (KLEIN Modellbahn,
Roco), nástavbu (karoserii) však bude nejspíš nutno řešit jako
novostavbu, byť s možností použití některých částí původní skříně.
Také DT 1 (resp. 71.5) se svého času ocitly na našich kolejích. V době
WWII byla domovem dvou vozů Břeclav, tehdy říšský Lundenburg, vozy z Lince
zajížděly v letech 1941 – 43 do Veselí nad Lužnicí, tehdy protektorátního Mesimost (Naser) – Mezimostí nad Nežárkou. Jako 3071 pak putovaly po
tratích ČSD v roce 1968, nedlouho po svém zrušení, a již jen jako
„potrava“ pro kladenské hutě.
(Železnice 3/96, zde mj. podrobný popis nátěru, výkres a pohled
zezadu, ČSPL 2, Svět železnice 36/2010).
(skutečnost)
(foto: internet)(skutečnost)
(foto: internet)
Někteří naši modeláři označují své modely Roco tohoto provedení naznačeným způsobem. Vzhledově se jedná o velmi podobné lokomotivy (ačkoli 109 má šikmé boční stěny budky, vysoké buštěhradky je mají svislé) a částečně je vyráběla je i stejná továrna, ale porovnání hlavních rozměrů (např. rozdíl v celkovém rozvoru 770 mm) totožnost vylučuje. Je samozřejmě věcí každého modeláře, do jaké míry hodlá tyto rozdíly akceptovat, obchodníci by však modely řady 109 za modely řady 354.444 – 447 vydávat neměli.
(Dampflokomotiven in Glasers Annalen 1920 – 1930).
(skutečnost)
(foto: internet)
A teď zpět ke konverzím. Kromě přeznačení
upravovaného modelu (odpovídajícího samozřejmě jednomu konkrétnímu
období provozu) bychom měli zejména u modelů dle předloh ze skupin A
a D provést i další úpravy. Jak známo, ČSD si své stroje zahraničního
původu upravovaly k obrazu svému. Napájecí čerpadla se směšovacími
předehřívači byla v podmínkách našich drah nahrazována jednoduššími, a
zřejmě i spolehlivějšími injektory, nezřídka v provedení na výfukovou
páru. Lokomotivy dostávaly pojišťovací ventily u ČSD obvyklých typů. K
dalším úpravám může patřit náhrada dýmničních dvířek těmi našimi hezkými
vypouklými bez obrtlíků, pouze s centrálním uzávěrem. Mnohé stroje
obdržely dřevěné nástavby uhláku, případně i další úpravy. U některých
lokomotiv lze tyto úpravy spolehlivě zjistit z dostupných fotografií.
Nejsou-li fotografie, neznamená to, že bychom dotyčný model neměli
stavět. Pokud se však pro takovou stavbu rozhodneme, vždy půjde pouze o
rekonstrukci jedné z možných podob předlohy. Zde je třeba vycházet
alespoň z fotografií strojů z téhož období a, pokud možno, podobným
osudem. (Železnice 2 a 5/1995, Magazín modelové železnice 2/1996).
Vzhledem k někdejší zdatnosti našeho strojírenského průmyslu byla
vozidla zahraničního původu (a nejde jen o lokomotivy) na našich
kolejích v naprosté menšině, což bychom měli zohlednit také v případném
nasazení jejich modelů v provozu na kolejišti, aby snad nevznikl dojem
modelu železnice na území západně od Šumavy a Krušných hor, které po
Antimnichovské dohodě Československá armáda anektovala, načež si ČSD
zdejší kolejová vozidla označily po svém. :-)
A to je vše.
© Jaromír Chmelík, KŽM Hradec Králové
Pokračovat můžete buď na
Více i méně známé mot.
lokomotivy zahr. původu jako sériově vyráběné modely v české
verzi, nebo jako předloha ke konverzi
nebo se vrátit zpět na výchozí stránku